Technologie

Technologie RFID

Základem všeho je soustava skládající se ze čtečky a transpondéru. Transpondér je umístěn na médium nebo objekt, čtečka vybavená anténou bývá stacionární či přenosná. Transpondér se skládá z čipu s pamětí, do které se zaznamenávají data a spirálovité antény. Jak ale může transpondér bezdrátově přenášet informace, když k němu není připojen žádný zdroj napájení? Anténa připojená ke čtečce generuje elektromagnetické pole. Pokud se v něm ocitne RFID etiketa s transpondérem, ve spirálové anténě se generuje proud, který nabije vestavěný kondenzátor a ten pak aktivuje čip. Je důležité vědět, že samotná etiketa nevytváří své vlastní pole ale jen mění (moduluje) pole vyvolané čtečkou. Ta tyto změny detekuje a převádí na digitální data.

Transpondér

Stěžejním prvkem systému RFID je při jeho využití v knihovnách etiketa - RFID tag (zvaná též chytrá nálepka). Pro jednotlivé typy médií byly vyvinuty speciální druhy etiket. Knižní etikety mají tvar ploché obdélníkové nálepky skládající se z plastové fólie, na které je umístěn čip se spirálovitou anténou a papírového překrytí s možností potisku. Obdobná etiketa může být nalepena i na video-kazety. Pro média CD nebo DVD, kde vzhledem k pokovenému povrchu média nejsou tak dobré podmínky pro snímání jako u knih, slouží několik typů nálepek od nejjednodušší prstencové až po velkoplošnou „kompletní“ etiketu s větší anténou pro dokonalejší zachycení signálu i ze vzdálenosti až 45 cm, což je výhodné zejména pro detekci v bezpečnostních bránách.

Čtečka

Čtečka tvoří na rozdíl od transpondéru aktivní součást systému RFID. Vysíláním elektromagnetických vln komunikuje s transpondérem a buď čte data do něj zaznamenaná nebo zapisuje data nová. V knihovnách se používá typ čtečky, který pracuje na standardní frekvenci 13,56 MHz v pásmu VF. Způsob komunikace je přesně definován v mezinárodní normě ISO 15693 a tím je zaručeno, že spolu budou komunikovat i zařízení od různých výrobců. Speciálně pro zařízení v knihovnách je také definována norma ISO 18000-3. Nakonec i data, která jsou zapisována do paměti čipu, jsou přesně určena v tzv. datovém modelu. Ten jednoznačně určuje, jaké informace a v jakém formátu se budou do čipu ukládat. V našem případě se striktně držíme tzv. Dánského datového modelu. Jeho součástí je mimo jiné i tzv. AFI byte (definovaný právě normou ISO 18000-3), který obsahuje informaci o stavu média vypůjčeno / nevypůjčeno a tvoří tak jádro zabezpečovací funkce systému RFID. Data získaná čtečkou RFID jsou předána do počítače, kde s nimi již nakládá patřičný software. Programy mohou navíc získávat údaje z knihovního informačního systému a to za přispění standardizovaných komunikačních protokolů. Mezi ně patří především protokoly NCIP, SIP2, SLNP nebo Z3950.


Partneři

Bibliotheca RFIDInterSystems ČRIvarEmtestEBSCO